Vlasta Černá
(1933)
Po jednom nás umístili do malé sklepní místnosti
Druhou světovou válku prožila Vlasta Černá jako dítě, které na vlastní oči vidělo působení partyzánů, ústup nacistů i příchod Rudé armády. Po únoru 1948 se její život zásadně proměnil díky mladému knězi Felixi Marii Davídkovi, jenž v ní rozpoznal studijní nadání a připravoval ji na gymnázium.
Když se kněz dostal do hledáčku státních aparátů, pomáhala mu sedmnáctiletá Vlasta zajišťovat úkryt a pravidelně je měnit, aby nepadl do rukou StB. Když hrozilo odhalení, rozhodla se spolu s nám uprchnout za hranice do Rakouska.
Aniž by to kdokoli z nich tušil, k hranicím je přivedl nastrčený příslušník StB. „Ten člověk nás zavedl k hranicím u řeky Dyje. Jenže jak jsme k ní přišli, tak se začalo střílet, světlice a byl zmatek. Já jsem v tom zmatku skočila do takového rákosí.” Po chvíli se rozhodla z křoví vystoupit a ihned byla zatčena. Následně prošla krutými podmínkami komunistických věznic. Tři měsíce strávila v naprosté izolaci ve sklepní cele bez možnosti hygieny a kontaktu s okolím. Později byla převezena do věznice v Uherském Hradišti, kde se stala svědkyní brutálního násilí při výsleších politických vězňů. Rodina přitom vůbec netušila, kde Vlasta je.